Heb 12 | CzeCSP | STEP | Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉ tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je ⌈před námi⌉,

Hebrews 12

Boží výchova

1 Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉ ^{▼▼ř.: obklopující nás} tak veliký oblak svědků, odložme ^{▼▼Ř 13,12; Ef 4,22} veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející ^{▼▼n.: obstupující} a s vytrvalostí ^▼▼10,36 běžme ^{▼▼1K 9,24} závod, který je ⌈před námi⌉, ^{▼▼n.: nám určený / předložený; podobně ve v. 2} 2 upřeně hledíce k původci ^{▼▼n.: vůdci; 2,10} a dokonavateli víry ^▼▼11,1p Ježíši, který pro ^{▼▼n.: místo radosti; n.: jako radost} radost, která byla před ním, podstoupil kříž, ^{▼▼Fp 2,8} pohrdnuv hanbou, ^▼▼13,13 a sedí po pravici ^▼▼1,3 Božího trůnu. 3 ⌈Pomyslete na⌉ ^{▼▼ř. analogizesthai — 'uvažovat / promyslit', HL} toho, který snesl ^{▼▼ Zj 2,3} od hříšníků proti sobě takový odpor, ^{▼▼L 2,34} abyste neochabovali, ^{▼▼v. 5; Ga 6,9} umdlévajíce ve svých duších.

4 Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu. 5 A zapomněli jste na napomenutí, ^{▼▼n.: povzbuzení} které vám praví jako synům: ^{▼▼n.: ?} 'Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ^{▼▼n.: káznění} ani neochabuj, ^▼▼v. 3 když jsi od něho kárán; 6 neboť koho Pán miluje, ^{▼▼Zj 3,19} toho vychovává, ^{▼▼n.: ukázňuje / neukázňoval} a švihá každého, koho přijímá ^{▼▼n.: uznává} za syna.' ^{▼▼//Př 3,11n} 7 ⌈Snášejte to ke ^{▼▼n.: jako (svou) …} své výchově⌉, ^{▼▼n.: Snášíte to … var.: Snášíte–li výchovu / káznění} Bůh s vámi zachází jako se syny. ^{▼▼Dt 8,5; Př 13,24; 19,18} Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával? ^{▼▼n.: ukázňuje / neukázňoval} 8 Jste–li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}nemanželské děti, a ne synové. 9 Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. ^{▼▼::L 18,2} Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, ^{▼▼Nu 16,22; 27,16} ⌈abychom žili⌉? ^{▼▼ř.: a budeme žít} 10 Vždyť oni vskutku na krátký čas ^{▼▼ř.: málo dnů} vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. ^{▼▼2K 1,12p; 1Pt 1,15; He 12,10; 2Pt 1,4} 11 Každá výchova ^{▼▼n.: káznění} se ovšem v tu chvíli ^{▼▼1Pt 1,6} nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ^{▼▼Iz 32,17} ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. ^▼▼5,14!

12 Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena ^{▼▼Iz 35,3} 13 a čiňte přímé stezky pro své nohy, ^{▼▼Př 4,26; Ga 2,14} aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo. ^{▼▼Ga 6,1; Jk 5,16}

Varujme se minout se Boží milosti

Usilujte ^{▼▼1K 14,1p.19} o pokoj se všemi a o posvěcení, ^{▼▼Ř 6,22} bez něhož nikdo neuvidí ^{▼▼Mt 5,8} Pána. 15 Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, ^{▼▼Ř 1,7; 2K 6,1; Ga 5,4} aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen ^{▼▼Dt 29,18} hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni ^{▼▼Tt 1,15} mnozí. 16 Ať nikdo není smilník ^{▼▼13,4; 1K 5,9!} nebo bezbožný ^{▼▼n.: světský; 1Tm 1,19} člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. ^{▼▼Gn 25,33n} 17 Neboť víte, že když později chtěl zdědit ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, ^{▼▼Gn 27,34} byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

18 Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře] ^{▼▼Ex 19,12; 20,18} a k planoucímu ^{▼▼Dt 4,11; 5,22} ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru 19 a k zvuku polnice ^{▼▼Ex 19,16} a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili, ^{▼▼ř.: odmítli (v. 25) / vymluvili se (L 14,18)} aby k nim nebylo ⌈více mluveno⌉, ^{▼▼ř.: přidáváno slovo; Dt 5,25} 20 neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: 'I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,' ^{▼▼Ex 19,12n} 21 a tak strašná byla ta podívaná, ^{▼▼n.: to, co se zjevovalo} že Mojžíš řekl: 'Jsem zděšen ^{▼▼Dt 9,19; Mk 9,6†} a třesu se.' 22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu ^{▼▼11,10; Zj 21,2} živého ^▼▼3,12 Boha, nebeskému Jeruzalému, ^{▼▼Ga 4,26} a k desetitisícům andělů, ^{▼▼Zj 5,11} k slavnostnímu shromáždění 23 a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, ^{▼▼L 10,20} a k Bohu, soudci ^{▼▼Gn 18,25} všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými, 24 a k prostředníku ^▼▼8,6 nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, ^{▼▼1Pt 1,2} která mluví ^{▼▼Gn 4,10} lépe než Ábel. ^{▼▼n.: Ábelova}

25 Hleďte, ^{▼▼3,12; 1K 8,9!} ať neodmítnete ^{▼▼odkaz na v. 19. ('prosili')} toho, kdo mluví. ^▼▼1,1 Neboť jestliže neunikli ^{▼▼2,2n; 10,28} oni, když odmítli ^{▼▼odkaz na v. 19. ('prosili')} toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od toho, kdo mluví z nebes. 26 Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: 'Já ještě jednou zatřesu' nejenom 'zemí', ale i 'nebem'. ^{▼▼//Ag 2,6 (LXX)} 27 Ono 'ještě jednou' ukazuje na proměnu ^{▼▼n.: přenesení / přestavění} těch věcí, ⌈jimiž lze otřást⌉, ^{▼▼ř.: které se otřásají} neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, ⌈jež jsou neotřesitelné⌉. ^{▼▼ř.: které se netřesou} 28 Projevujme ^{▼▼ř.: Mějme (var.: Máme)} proto vděčnost, ^{▼▼n.: milost} že přijímáme neotřesitelné království, ⌈a s ní⌉ ^{▼▼ř.: skrze niž} přinášejme Bohu jemu příjemnou ^{▼▼13,16.21; Ř 12,1} službu s uctivostí a bázní. 29 Neboť náš Bůh je oheň stravující. ^{▼▼Dt 4,24; Iz 33,14}